Fúze 2023
Fúze 2023
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
2023, Fúze
Výstava (2023)
Zavřít ×
2023, Fúze