Imagine being there right now

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.

„Položte se, udělejte si pohodlí…zavřete oči a představte si, že jste…“ Tak nějak by to mohlo vypadat pokud se rozhodnete podstupovat hypnózu.Cesta do podvědomí, kde nikdo neví co ho čeká. Fragmenty vzpomínek, neuchopitelné prostory, nabořená časová osa, konstrukt reality. S těmito termíny jsem pracoval v průběhu fotografování své bakalářské práce. Dá se říct a práci tím pomyslně zaškatulkovat, že se jedná o deník. Snažil jsem se však vymanit z povrchního uvažování o zaznamenávání situace v časovém sledu na určitém místě, opatřené datem a založeném v přesném pořadí do fotografického alba. Naopak, diváka se snažím zmást geografickou neuchopitelností a časovým nesouladem tak i různurodým přístupem ve výběru fotografického postupu. Přesto však fotografie davají vnitřní smysl, který je v důsledku znám, plně pouze autorovi a tím nechává divákovy prostor nad vlastními závěry a dedukcí. Dalo by se říct, že využívám postupného abstrahování zvoleného motivu do chvíle, kdy dosáhnu vizuálně zajímavého obrazu. Ten je platný jednak jako otisk času, či jinak řečeno, funguje na základě časosběrnosti, a přesto používá neklasických způsobů prezentace. Hlavním motivem je pocit odloučení, kdy většinu svého času řeším svůj vztah s přítelkyní v nereálném prostředí kyberprostoru. Proto je lehké uniknout do environmentu, který neodkazuje na žádné určité místo. Funguje pouze jako zástupce prostředí, nebo odkazuje na již prožitý moment, ke kterému se vnitřně v nekonečných smyčkách vracím a vždy vzpomínku upravuji v závislosti na podmínkách a potřebách. Komprimace, abstrakt, simplifikace myšlenek, vzpomínek i nikdy neprožitých událostí graduje do podoby vizuálního kódu sprostředkovaného médiem fotografie.