Superme

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.

Zabývám se situací, ve které jedna věc překrývá druhou, ale obě jsou stále stejně patrné. Situací, kdy obě entity mohou existovat nezávisle na sobě, ale z pohledu současné normality je přirozené je vnímat současně. Draperie zformovaná do oděvu je svou ideální vizuální formou závislá na lidském těle a jeho dispozicích. To jí dodává přirozený tvar a podobu. Současně člověk je bez oblečení, druhé kůže, na svém těle vnímán odlišně. Nahota těla přitahuje pozornost, která je jinak pohlcena textilem. Usiluji o demonstraci stavu a jeho následnou destrukci a reorganizaci. Objevení vztahů mezi překrytým a překrývajícím a jejich následnou rekontextualizaci (destrukci, transformaci). Nejzazší situací je oddělení jednoho prvku od druhého.

Prostřednictvím draperií dochází k psychické i fyzické expanzi. Vylepšení, proměna identity nositele jeho oděvem se znovu utváří každým novým oblékáním. Čím více variant, textilních protetik se podaří člověku nastřádat tím větším jeho domnělá moc nad vlastní identitou. S postupujícím úsilím o stále aktuálnější seberealizaci skrze textil a s touhou po nezměrné variabilitě přichází přehlcení. Fotografický soubor nezachycuje inscenace, ale performativní vyjádření, které staví na osobním vztahu k odívání. Obrazy objektů s objevujícími se antropomorfními prvky jsou demonstrací jejich neautonomní existence

Práce navazuje na principy práce Erwina Wurma s oděvem v rámci projektu One minute sculptures. Zaznamenané „sochy“ nejsou však omezeny na člověka a jeho fyzické možnosti zaplnění prostoru uvnitř konkrétního kusu oblečení. Textil dostává svoji svobodnou nezávislou formu konkurující jeho jinak na člověku závislým podobám.