Taja
Taja
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Jako káždé dítě jsem si přála psa. V roce 2017 jsem onemocněla rakovinou a s rodiči jsme se dohodli, že až dokončím svou léčbu, pořídí mi pejska. A tak se taky stalo. V posledním měsíci své léčby jsem dostala Taju.
Loni v létě si moji rodiče koupili dům a vybírali ho tak, aby byl se zahradou a okolo příroda, aby se tam Taja cítila dobře. Naše společné procházky jsem brala jako každodenní rituál, který mě vždycky uklidňoval a hodně jsem si ho užívala. Velmi mi na ní záležilo.
V záři 2022 Taja zemřela na stejný typ rakoviny, který jsem měla já.
Přestala jsem chodit na procházky na pole, protože to prostředí po čase už nedávalo smysl. Zkoušela jsem tam znovu jít, ale vzpomínky, které se tam zrodily, mi přinášely jenom pocit smutku. Pro někoho to jsou jen cesty, tráva, pole. Pro mě jsou to kousky štěstí, které jsem tehdy zažívala. Myslím, že je na čase se s tím místem rozloučit, i když moje srdce tomu brání. Je bolestivé tam pro mě chodit, ale i přesto mám pocit, že by to místo mělo být zvěčněné.
Elizaveta Marchkova
Klauzurní práce (2023)
Zavřít ×
Elizaveta Marchkova