ACh

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.

Ve svém souboru nazvaném ACh, sleduji svoji babičku, u níž postupně propuká vážné psychické onemocnění. Protože jakkoli je člověk ve stáří „nemožný“, předcházel tomu plný život s mnohými bolestmi a ránami. Cílem fotografického souboru není vysmívat se tomuto starému člověku a jeho zvláštnostem, ale především oslavit poslední zbytky života, který byl velmi těžký. Musela se potýkat s těžkou prací v zemědělství, v pětatřiceti letech tragicky přišla o muže, ve věku padesáti let jí zemřel syn na rakovinu jícnu, který byl od mládí notorický alkoholik, a ona na něj ta léta dohlížela a starala se o něj, přičemž se setkávala jen s nadávkami a opilými výkřiky.

Pro své fotografie se snažím nacházet místa a zákoutí bytu, kde se babička pohybuje a kde po sobě zanechává stopy. Ty jsou většinou ve formě zvláštních zátiší, která se snad na první pohled jeví bezvýznamně, vidím v nich však jakousi podivnost. Vidím v nich zvláštní babiččino vnímání, její smysl pro nic neznamenající úkony. Centrálním motivem je pak pro mne její osamělost. Dalším námětem je pak stáří a jakýsi smutek, který je provází. Během fotografování jsem pochopila, že nechci jen zachytit podivnosti, kterými se obklopuje, ale také důležitost jejího života a jeho postupné mizení a rozklad osobnosti. Každý život s sebou nese nějaké neštěstí a problémy, se kterým se člověk potýká a na něž během života stále naráží. Když jsem původně chtěla postihnout hlavně působení nemoci, nakonec jsem se sama sobě zdála povrchní, proto se k celému tématu nakonec stavím s jistou něhou a krásou, protože jsem si uvědomila, že není možné mít zájem jen o neuctivý konec života, který většinou stáří provází, ale i o život předchozí.

Na fotografiích se její tvář objevuje málo, nacházím ji především v předmětech a jejích vlastních konstruovaných zátiších.

Fotografovala jsem na střední formát, barevný negativ Kodak a přístroj Hasselblad. Výsledkem je barevný tisk formátu 50 x 50 cm.