Zahrada

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy. 

Na dny strávené až do studeného večera na zahradě. Ošlehaní poledním sluncem 
a vysokou luční trávou jsme se vraceli dovnitř, mazali se Panthenolem a hledali na sobě klíšťáky. 

Vzpomínám na naše bloudění krajinou, nadšení, že nevíme, kam jdeme a kdy se ocitneme zpět u plotu naší zahrady. To se o nás babička vždycky bála.  

Byli jsme v neustálém kontaktu s přírodou, fyzicky i psychicky. Každé stéblo trávy, mech, okvětní lístky a plody ze zahrady se staly součástí našich celodenních her a imaginárních světů. 

Z přírodnin, písku a vody jsme vařili lektvary a z okvětních lístků naše vílí voňavky.  

Vzpomínám na dětství u babičky a dědy a cítím, že fotit obyčejný dokument toho, 
co byl kdysi můj dětský svět, nestačí.  

Vracím se proto na stejná místa a sbírám kousky mého dětství, větvičky, šišky, písek 
z našeho starého pískoviště, který teď babička používá při přesazování květin, sedmikrásky, jehnědy, mechy a kapradiny z lesa. Přitom neustále dokumentuju přírodu kolem sebe 
a vybavuju si, jaké to bylo kdysi. 

Z přírodnin, písku a vody opět dělám lektvary. Vracím se k tomu, co mi jako malé dělalo radost. 

Nafocené filmy hážu do lektvarů a doufám, že se mi v nich kontaktem s těmito fragmenty dětství podaří vyvolat něco, co bych pouhým fotografováním nezachytila.