Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

Photogether

Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica

Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá

Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová

Čuchni si, není to stažený?

Kristýna Šolcová

Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.

Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.

Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)

Viola Hubáčková

I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.

Barba jako symbol

Kateřina Bébrová

Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.

V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.

Medzistav

Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.

Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

13. 12. 2023 – 10. 1. 2024 

Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín 

Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková, 

Adam Kencki, David Mackovič 

Kurátorka: Lucia L. Fišerová 

…………………………………………………………………………………………………………………………………………..… 

Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů. 

Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim. 

Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě. 

Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné. 

Lucia L. Fišerová

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se  rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.

Z minulého projektu  (Boundary I, 2011  ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen.  Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu.  Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.

Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.  

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.

redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová

Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová

Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)

Lucia L. Fišerová

foto: Jan Jindra

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb

1. 4. – 22. 5. 2022

Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki

Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.

foto: Matej Chrenka

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

6. 4. – 30. 4. 2022

Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín

Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica

Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi

Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .

Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.

foto: Stanka Adamová

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

25. 4. – 30. 4. 2022

Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová

Technická podpora – Ondřej Lacina

Tisk fotografií – Petr Nehera

Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.

Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.

Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF

15. 6. 2022 – 16. 6. 2022

Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín

Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič

foto: Stanka Adamová, Adam Kencki

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022

Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová

4. 11. – 30. 11. 2022