HOMO PHOTOGRAPHICUS
HOMO PHOTOGRAPHICUS
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Výstava šesti studentů ateliéru Fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně přináší reflexi dvousemestrálních témat Homo Photographicus a Unframed/Unseen, promýšlenýcha zpracovávaných v průběhu posledního roku pod vedením Silvie Saparové a Lucie L. Fišerové.První z nich reflektuje naši proměnu z homo sapiens na homo photographicus, kterou popsalšpanělský umělec a kurátor Joan Fontcuberta. Člověk fotografující a fotografovaný je vsoučasném světě aktem fotografování téměř definován. Permanentní mačkání „spouště“ nadispleji chytrého telefonu se stalo formou aktivního a plnohodnotného prožívání života s jehovýznamnými i zcela banálními okamžiky. Když moment nevyvstane v podobě obrazu,vzpomínka na něj vyšumí z osobního i kolektivního vědomí. Když nejsme zachyceni aexponováni na sociálních sítích, jako bychom ani nebyli. Na druhou stranu, fotografiezdevalvovaná digitální nadprodukcí postupně ztrácí svou fyzickou exkluzivitu i obsahovouhodnotu Jaký smysl má tedy zaznamenávat běžné situace a vytvářet z nich obrazy?
Druhé téma nabízí částečné řešení. Přesouvá pozornost z filozofické reflexe média nauvědomělejší prožívání momentu přítomnosti. Zostřením smyslů a ritualizací každodennosti sepostupně odkrývají výjevy a situace, které jsou na první pohled neviděné, nerámované,neoddělené od okolního světa. Jsou pod prahem vnímatelnosti nebo nad rámec zařaditelnosti –v intervalu od zcela banálního k absurdnímu nebo fantasknímu. Je nezbytné si stále znovuuvědomovat, že významy věcí nespočívají v šíři obrazového pole, ale v hloubce samotnéhovidění. Chodit po starých známých cestách, ale s víc a víc otevřenýma očima.
Práce prezentované na výstavě jsou výsledkem propojení těchto dvou přístupů. Autoři pečlivě a dlouhodobě zkoumají samotné médium, aby porozuměli jeho formálním zákonitostem a
podrobili ho zkoušce, jestli je něčím víc než jen technickou hračkou. Současně se ale soustřeďují na vnitřní prožitek vztahu s ním a propojení samotného procesu fotografování s vnitřním životem. Kateřina Lebedová ve své videoinstalaci reaguje na zahlcenost světa pulsujícími a neustále se měnícími virtuálními obrazy. Stovky snímků opuštěné krajiny, navrstvených za sebou, vytváří uklidňující vizuální tok neurčitých forem a nabízí prostor k vnitřní meditaci.
Patrik Fica devastuje materiál analogových negativů, které vystavuje elektrickému proudu, chemickým reakcím nebo fyzickým vstupům. Tento tvůrčí proces, zvěčněn do abstraktního obrazu, je současně paralelou k pocitům úzkosti ze ztráty vzpomínek, ale i úlevy, kterou zapomínání někdy přináší. Pavel Hála v multimediálním projektu mapuje fenomén socialistických plastik umístěných na odpočívadlech podél dálnice D1. Tyto objekty fotografuje mobilním telefonem a následně, pomocí techniky digitální fotogrammetrie, rekonstruuje jejich trojrozměrné modely, které nechává rotovat na starých rozbitých telefonech. Prostřednictvím současných technologií tak autor po letech vrací původním uměleckým objektům pozorný pohled diváka. Simona Škamradová pořádá rituální večeři pro přátele před svojí fiktivní smrtí. Prostřou si na rozměrném ubrusu světloctitlivého papíru. Výslednou kyanotypii, nesoucí světelné stopy zaznamenávající pohyb jídla a talířů během hodování, doplňuje polaroidy nezávazně
dokumentujícími atmosféru hostiny. Kristína Kordiaková se drobnými performancemi v zasněžené krajině snaží obnovit svůj vztah ke svým fotoaparátům, které familiárně nazývá Tofu
a Gregor. Překročením své komfortní zóny a zkoumáním vlastních fyzických limitů v nehostinném prostředí zároveň intenzivně prožívá zkušenost fotografovat a být fotografován.
Projekt Martina Matuly se obrací k rodinné paměti. Iniciuje pátrání po ztracené fotografii rodičů, která pro něj v dětství nesla osobní význam. Spletitost rodinných vztahů interpretuje po letech
společnou fotografií pořízenou velkoformátovým fotoaparátem.
Fotografická alchymie technologických procesů se s magií fotografických rituálů podstatných pro naše každodenní prožívání prolíná častěji, než si myslíme.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2024)
Zavřít ×
Fúze 2023
Fúze 2023
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Photogether
Vystavujíci :Vendula Spáčilová, Emma Lukášová, Vojtěch Plhák, Marek Hofman, Martin Matula, Sofie Michaela Mjartanová, Michal Paraska, Viktor Pľuchta, Kristína Kilíková, Petra Karamanová, Kateřina Holečková, Peter Polanský, Daniela Dušková, Mojmír Ševčík, Jan Vitha ,Dominika Krošláková, Daniela Jeklová, Martin Dobrovolný, Vikória Hegedüšová, Luisa Prokopová, Elizaveta Marchková, Kristína Kordiaková, Patrik Fica
Petra Bašnáková, Debora Loučková, Kateřina Veselá
Kurátori: Kateřina Bébrová, Viola Hubáčková, Kristýna Šolcová, Silvia Saparová
Čuchni si, není to stažený?
Kristýna Šolcová
Každý z nás má ve své dlouhodobé paměti ukotvenou spoustu silných zážitků. Okamžiky radostné, ale i bolavé. Vzpomínky, které s námi stále rezonují. Ty méně příjemné se snažíme potlačit, co nejrychleji je zpracovat
a zakonzervovat jako ovocný kompot. Na kompoty se totiž často zapomíná. Naopak vzpomínky veselé si rádi vědomě připomínáme. Ať už je však vzpomínka pozitivní či negativní, zakonzervovaná či živá, můžeme si ji lehce navodit i nechtěně. Stačí nenápadný stimulant, který nám v momentě vizualizuje před očima obraz a nebo jen vyvolá pocit. Třeba vůně. „Vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek.” Nosičem vzpomínky však může být i zvuk. Vlastně to může být cokoliv. Někdy je až absurdní, jak díky vzpomínkám nabývají různé předměty na významu.
Tvým úkolem bude vydat se do minulosti, najít vzpomínku pro tebe jakkoliv důležitou a za pomoci klíčových prvků ji přenést do obrazu a instalace. Přenést diváka do děje. Jestli se vydáš cestou srandismu nebo si vyzkoušíš arteterapii, to už nechám na tobě. Z vlastní zkušenosti však vím, že je někdy prospěšné otevřít
i starý zkažený kompot a vypořádat se s jeho obsahem.
Ženskost ve fotografii (workshop Beskydy)
Viola Hubáčková
I přestože Zlín nepůsobí jako hektické a přeplněné město, někdy ho máte zkrátka dost a chcete si
ode všeho odpočinout. Vyjet někam do přírody, načerpat energii a zrelaxovat. To byl hlavní cíl
mého workshopu, do kterého se vybraní studenti přihlásili. Změna prostředí a odtrhnutí se od
každodenních povinností přináší ovoce v podobě záplavy přirozené inspirace a radosti.
Zadání bylo jednoduché. Osvobodit se od mužské racionality a nechat se unést přítomným
okamžikem. Probudit v sobě svou ženskou stránku. Pocitovou a jemnou. Taktéž opomenout
technickou dokonalost, která v tomto případě nehraje důležitou roli. Podstatou workshopu bylo
zachytit onu vnitřní emoci, která se často nedá slovně uchopit. Pro toto sebevyjádření a dá se říct,
že i seberealizaci je ideálním médiem právě fotografie.
Moment, který se mi z celého víkendu zaryl hluboko do srdce, se udál během nedělního
odpoledne. Z peřin jsme se vykopali až kolem dvanácté a poté jsme se přesunuli před chalupu. V
trávě jsme si rozložili deku, která nám sloužila jako bezpečná základna. Sedli jsme si do kruhu a
jen jsme byli. Náš svět byl tady a teď na tomto kouzelném místě, kde neexistovaly žádné starosti
ani problémy. Hřálo nás slunce, ale také láska a radost. V jednu chvilku jsem si odběhla do
chalupy a když jsem se vracela, tak jsem se zastavila pod jabloní. Jen jsem tam stála a kochala se
výhledem na lidi, kteří jsou pro mě jako rodina. Byl to takový ten okamžik, co byste si nejraději
schovali do zavařovačky a otevřeli ji, až vám bude smutno nebo když se budete cítit osaměle.
Barba jako symbol
Kateřina Bébrová
Každá barva má svůj význam.Přestože je vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u každého individuální,
podle Maxe Lüschera, který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich
obecné významy platné pro většinu populace.
Barvy mají svůj smysl, a mělo by tak k nim být i přistupováno.
V tomto tématu jde o zintenzivnění vnímání barev. Kolem nás i v nás. Barva se tu
stává ústředním bodem pro vnik souboru.
Medzistav
Doc. Mgr.art Silvia Saparová, artD.
Primárnym cieľom zadania je zamyslieť sa nad súčastným stavom fotografického média. Fotografia je v súčastnosti širokou entitou oscilujúcou neustále medzi materiálnymi a nemateriálnymi podobami, medzi fyzickými objektami a voľne sa vznášajúcimi obrazmi niekde vo virtuálnom prostredí. Fotografia sa nachádza vlastne všade a zároveň nikde. Téma má podnietiť študenta k prehodnoteniu toho, čo v súčasnosti reprezentuje fotografiu. Študenti sa v svojich projektoch budú venovať skúmaniu materiality, alebo naopak demeterializácia fotografie, prípadne istému: Medzistavu : medzi analógovou a algoritmickou podobou súčasnej fotografie.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
2023 Dvanáctero očí
2023 Dvanáctero očí
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
13. 12. 2023 – 10. 1. 2024
Galerie Photogether Gallery, Tř. T. Bati 3705, 760 01 Zlín
Vystavující: Petra Bašnáková, Eliška Blažková, Viola Hubáčková, Debora Loučková,
Adam Kencki, David Mackovič
Kurátorka: Lucia L. Fišerová
…………………………………………………………………………………………………………………………………………..…
Výstava Dvanáctero očí představuje díla studentů a absolventů ateliéru Fotografie FMK UTB ve Zlíně, které vznikly během studijního pobytu na Bezalel Academy of Arts and Design v Jeruzalémě v letech 2011–2023. Fotografie odráží subjektivní pohled na exotickou zemi, ve které prožili jejich autoři jeden nebo vícero semestrů.
Rozptyl zvolených témat, žánrů a autorských přístupů je široký. Pro některé z nich se stalo fotografování zdánlivě bezvýznamných míst a drobných událostí každodenním rituálem. Prostřednictvím vizuálního deníku se tak vyrovnávali se samotou a odloučením. Jiní byli ohromeni orientální architekturou Jeruzaléma a ve velkoleposti pouště nebo Mrtvého moře hledali pro svůj život spirituální impulsy. Vrátili se do dětství v otiscích vzpomínek na poušť Malého prince anebo pomocí inscenace a experimentálních přístupů vystavěli fiktivní světy. Další na svých snímcích zachytili osobní prostory členů pouštního národa Beduínů anebo rituály ultraortodoxní židovské komunity v jeruzalémské čtvrti Mea Šearim.
Výstava byla koncipovaná jako vizuální summa – pohled jedním zrakem, dvanácti očima najednou. Je složená z jednotlivostí: pevné koncepce autorských souborů vznikajících v rozmezí dvanácti let byly povoleny a rozpojeny, aby se intuitivně propojily navzájem a poskládaly se v nové obrazové celky. Organizmem výstavy probleskuje společné vidění, vyciťování příbuzných motivů, touha poznat a vstřebat tuto zemi a převyprávět ji zpětně ve světle vlastních prožitků jakoby jedním hlasem. Potřeba vydestilovat krásu v co nejelementárnější formě.
Svatá země se v posledních měsících stala centrem válečného konfliktu, prostorem nepokoje a bolesti. Obrazy jsou, naopak, plné nadčasového klidu. Kéž tento vizuální počin umožní alespoň na chvíli uvidět utopii jako naději, nemožné jako možné.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Hranice II
Hranice II
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Boundary II, (Hranice II) je fotografický projekt, který sdružuje pedagogy a skupinu studentů z Akademie výtvarných umění v Katovicích a studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Projekt je pokusem o uměleckou interpretaci pojmu hranice, počínaje konotacemi tohoto pojmu jako čáry, která odděluje země (hranice), politické a ekonomické systémy. Projekt se rozšířil o další aspekty slova hranice (včetně: hranic mentálních, kulturních, sociálních přesahů) a nyní odráží dnešní vnímání světa.
Z minulého projektu (Boundary I, 2011 ) čerpáme odkazy a máme aktuální povědomí o změně, která od té doby nastala. Zatímco předpoklady Boundary I znamenaly mimo jiné prozkoumání problematiky evropské integrace, z pohledu roku 2023 víme, že smysl pro mezinárodní a interpersonální integraci byl narušen. Je to důsledek Brexitu, globální pandemii COVID-19 a války na Ukrajině. To jsou jen některé ze změn, kterých jsme byli svědky na politickém, sociálním a mentálním poli během více než deseti let od prvního představení projektu. Vystavené fotografie, jak v dokumentárním, tak v tvůrčím duchu, poskytují aktuální komentář k problémům spojeným s pojmem hranice. Fotografie mapují téma hranice ve smyslu kulturním, mezilidském, mentálním nebo se vyjadřují čistě metaforicky.
Projekt byl realizovaný na Akademii výtvarných umění a designu v Katovicích v rámci dotace Ministerstva kultury a národního dědictví na udržení a rozvoj výukové a výzkumné kapacity v Polsku a byl rovněž podpořen Fakultou multimediálních komunikací ve Zlíně. Výstava Boundary II proběhal v roce 2023 v prestižní galerii Rondo Sztuki v Katowicích.
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
2023, Designblok – No Man’s Land
2023, Designblok – No Man’s Land
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Komu se dobře žije v zemí nikoho? A je to nehostinná pustina, odkud všichni odtáhli, nebo naopak přehlcené místo, kde se jsou všichni namačkaní na sebe, ovšem bez možnosti být sami sebou? Společný projekt ateliéru Design oděvu, ateliéru Fotografie a ateliéru Tvorba prostoru Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představuje svůj No Man’s Land jako dystopii vycházející ze zcela současných reálií.
Na rozpad se tu reaguje snahou spojovat. Týmová výstava, která propojuje studující tří různých oborů, se paradoxně dotýká konfliktů
a pocitů osamocení, jež vznikají, když se některé sociální vazby drolí a jiným zase není dovoleno vznikat. Oblečení tu zachycuje koloběh života, ale také oslavuje snovost, neuchopitelnost a také nefunkčnost, která má potenciál stát se vzpourou. Protože fungovat znamená být poslušný*á.
No Man’s Land si v nejširším plánu pohrává s ideou toho, jak odpuzující, nepřijímající prostředí, v němž je člověk nucen žít, ovšem ono mu ukazuje nedostatečnost, přetvořit na domov. Co by se muse- lo stát, aby tahle krajina, tahle společnost mohla být domovem pro všechny. V mash—upu lidového kroje a džínoviny se ukazuje střet globálního s tradičním do takové míry, že je jen obtížné odpovědět
na to, která z těch složek je vlastně ta pravá a původní.
Pravá v čem? Původní kde? A to je jen jeden z mnoha zde předložených protimluvů, které charakterizují naši současnost,
v níž o tradiční rodině mluví nejvíce ti, co jich zakládají hned několik, a rovná práva, pokud jde o manželství pro všechny, jsou nedostupná. V zemi nikoho dosavadní sousedské a mezigenerační vazby mizí, jelikož je nahrazuje trh nebo odosobněné instituce, a zároveň těm lidem, kteří by se spojovat chtěli, to není umožněno. Všichni tu jsou nucení být sami. Území je fyzicky obsáhne, ale nevítá nikoho.
Projekt No Man’s Land velmi niterně a osobně reaguje na dvě krize, které přinesl pozdní kapitalismus. První je zpřetrhání vazeb všeho druhu a proměna lidí na konzument*ky a uživatel*ky. Druhou
je pak schopnost činit v rámci dominantní vizuální kultury některé skupiny zcela neviditelné. Motivy hledání vazeb všeho druhu, tak prostupují mnoho ze zde vystavených prací, hledají spojení s mi- nulostí, s krajinou, s planetou, s vlastním nitrem či s bližními. To
pak podtrhují všudypřítomné aspekty zviditelňování se, které úzce souvisí s náplní činnosti všech zúčastněných ateliérů.
Situovanost v prostoru, oděv jako obal a fotografie jako mé- dium dokonale zachycující povrch — to všechno jsou složky, které když spojí síly, tak přispívají k tomu, že lze spatřit a odhalit to, co zůstává skryto. To je zcela základní podmínka, protože, abychom mohli mít vazby, musíme se navzájem vidět. Teprve pak se z území nikoho může stát území naše.
redaktor týdeníku Respekt – Pavel Turek
Výstavy
Výstava (2023)
Zavřít ×
Černá kostka, bílé jablko
Černá kostka, bílé jablko
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Petra Bašnáková, Daniela Dušková, Patrik Fica, Pavel Hála, Tomáš Heřmánek, Matej Chrenka, Dalibor Indra, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, Dária Knížatová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Lukáš Procházka, Anna Poubová, Lucia Sekerková Bláhová, Jan Smolík, Kristýna Šolcová
Kurátorky: Lucia L. Fišerová, Elsa Rauerová, Nikola Tláskalová
Od první bilancující výstavy ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně, nazvané Devátá sklizeň (2006), uplynulo šestnáct let. Od následné Osmnácté sklizně (2015) pak sedm let. Tvorba studentů se během této doby proměnila tak, jak se proměnilo samotné fotografické médium. Vizuálními symboly letošní sklizně se staly černá kostka a bílé jablko. Černá kostka se váže k názvu klasického technologického cvičení, cílem kterého je nasvítit a vyfotografovat model černé kostky tak, aby byly tři viditelné strany různě černé. Jablko (jakožto oblíbené ovoce Stevea Jobse) odkazuje k minimalistické vizuální identitě značky Apple, která se v posledních desetiletích stala oblíbeným výrobcem zařízení určených k tvorbě či úpravě fotografií. Názvem jsou tak propojeny dvě zásadní východiskové pozice současné fotografie. Na jedné straně je to návrat k rukodělnosti, analogovým přístrojům, filmům a experimentům v temné komoře, na straně druhé jakési zautomatizování tvorby prostřednictvím digitální techniky, dovršené masovým sdílením fotografických obrazů na sociálních sítích. Protiklad kostky a jablka však definuje výstavu i z hlediska jejího obsahu. Ačkoliv název zlínského ateliéru naznačuje zaměření na komerční fotografii, nemenší důraz je kladen na oblast volné tvorby a autorských fotografických publikací. Výstava tak poskytuje široký rámec tvůrčích vizí, od konceptuální, esteticky skoupé obraznosti hraničící s minimalismem, přes technicky rafinované studiové inscenace, až po obrazy hledající definici krásy v krajině, lidech či prostých předmětech kolem nás. (…)
Lucia L. Fišerová
foto: Jan Jindra
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Vyšší princip
Vyšší princip
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Galerie G4, Františkánské nám. 30/1, Cheb
1. 4. – 22. 5. 2022
Matěj Skalický, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Adam Kencki
Obrazy vystupují z poza rohu a vtahují diváka do netradiční instalace fotografií, objektů, těžko definovatelných konstrukcí a samozřejmě obrazů. Člověku se téměř může zdát, že se nachází na hřišti s průlezkami, nebo v dětském koutku plném barev a atrakcí. Vyšší princip je notně ironickým názvem, avšak se vší vážností vystihuje přesně onu společnou podstatu tvorby všech čtyř autorů, se kterými se tu skrze jejich díla setkáváme. Je poměrně obtížné v tomto ohledu nalézt odpovídající terminologii. Můžeme říct, že vystavující svorně usilují o postihnutí oněch věcí, které přesto, že nejsou okatě výjimečné, odhalují tajemný princip fungování světa, v němž žijeme. Na první pohled se může zdát, že fotografie Matěje Skalického jsou banálními výjevy ze života ve městě. Ovšem pokud se před nimi pozastavíme o něco déle, můžeme nalézt určitou nesrovnalost. Autor nám ji předkládá, abychom sami pocítili tu radost z „neplánovatelnosti“ a nepředvídatelnosti věcí jenž nás obklopují. Neobyčejnosti v obecně známých výjevech spatřuje Matej Chrenka, který ve svých obrazech a fotografiích sleduje hranici zobrazivosti a věcnosti. Přičemž v tomto díle Chrenka rozvádí fotografickou hru na abstrakci o zdánlivě abstraktní malby odrážející naši realitu. Případně využívá obraz vyvolávající dojem školní tabule, jako prostor pro zmatení diváka, v případě, kdy nic není tím, čím se zdá. Dalo by se říct, že Matej linii tvorby oscilující mezi abstrakcí a popisným charakterem fotografie rozvíjí už od počátku své tvůrčí praxe. Část z ní si mohou návštěvníci prohlédnout ve spodním patře galerie (kniha Teorie krásy, fotografie Alfa a Omega). Adam Kencki ve svých dřívějších, pracích vyžívá médium fotografie k zachycení důvěrně známé atmosféry bezpečí domova a rodinného kruhu. Přesto, že se jedná o něco povědomého a většině z nás přirozeně blízkého, nemůžeme zde mluvit o banalitě. Pravděpodobně v tom se skrývá onen vyšší princip podle Kenckého. V této výstavě se překvapivě rozhodl pro malbu, která umožňuje svojí nedoslovností ještě o něco více evokovat povědomé pocity. Elsa Rauerová svými objekty navazuje na dlouhotrvající zájem o práci s materiálem a instinktivní potřebu hromadění. Sbírání nevšedních předmětů, které samy o sobě jsou střípky odrážejícími realitu nikoli očekávanou, ale žitou ve vší její chybovosti. Dalším stupněm je pro autorku přepodstatňování oněch věcí do nových souvislostí, vztahů a významů, které zde spojuje zájem o současné rituály navázané na moderní lékařství a farmacii. Spolupráce autorů není možná zřejmá při pohledu na odlišnosti jejich vyjadřovacích prostředků, ale je ústředním motivem výstavy. Podstatné je vzájemné působení děl, která se svobodně prolínají celou tou chaotickou strukturou pravých úhlů vystavěné konstrukce. Proto se autoři dobrovolně vzdali svého podpisu a podvolili se vyššímu principu spolupráce.
foto: Matej Chrenka
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Vnímám svět jinak
Vnímám svět jinak
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
6. 4. – 30. 4. 2022
Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně, Vavrečkova 7040, Zlín
Rozálie Jirásková, Kristýna Šolcová, Viola Hubáčková, Adam Krajčír, Jan Blažej, Pavel Hála, Kateřina Bébrová, Kateřina Veselá, Debora Loučková, Stanka Adamová, Josef Jánošík, Peter Polanský, Petra Bašnáková, Dária Knížatová, Vojtěch Plhák, Patrik Fica
Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi
Více než půlroční spolupráce neziskové organizace Za sklem o.s. – Zlín a Fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně vyústí v dubnu ve společnou výstavu fotografií, která má za cíl osvětu o poruchách autistického spektra (PAS). Výstava, s názvem Vnímám svět jinak, přesto v něm žiju s vámi, bude zahájena vernisáží 6. dubna v 17 hodin ve vestibulu Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně a potrvá až do konce dubna. Další místem bude prostor Šantovky v Olomouci .
Fotografie, které na výstavě uvidíte, vytvořili studenti ateliéru Reklamní fotografie FMK UTB ve Zlíně pod vedením fotografa Jana Jindry, Jaroslava Prokopa a Evžena Sobka. Výstava obsahuje soubor 28 černobílých fotografií lidí realizovaných na klasický analogový přístroj Hasselblad. Výstava zachycuje lidi s poruchou autistického spektra i bez ní a panely s fotografiemi jsou doplněny o větu, jež charakterizuje člověka, který je na ní. Poselství výstavy je jasné – lidé s PAS se na první pohled nijak neliší od většinové společnosti, jen vnímají svět trochu jinak.
foto: Stanka Adamová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Workshop FotoFashion – Josefov
Workshop FotoFashion – Josefov
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
25. 4. – 30. 4. 2022
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Vendula Spáčilová
Technická podpora – Ondřej Lacina
Tisk fotografií – Petr Nehera
Od roku 2018 jsou v městě-pevnosti Josefov pořádány společné mezioborové workshopy FotoFashion konané v rámci seznamování se studentů 2. ročníku ARF s problematikou módní fotografie.
Po dvou letech (2020 a 2021) přerušených kovidovou pandemií, jsme v letošním roce navázali na tradici společných workshopů fotografů a designerů oděvu – studentů ARF a ADO. Smyslem je, aby se studenti fotografie seznámili, kromě problematiky práce s modelem a základy módní fotografie v reálných lokacích, také s prací designerů a naopak designeři lépe, porozuměli práci fotografů. Týdenní workshop byl uzavřen společnou výstavou prací studentů, které vznikly během tohoto pracovního týdne. Výstava se konala v galerii Bastion IV Josefov.
Lektorkou workshopu byla přední módní fotografka a pedagožka VŠUP MgA. Štěpánka Stein
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Z ranní procházky mi zůstal jen pocit..
Z ranní procházky mi zůstal jen pocit..
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Instalace, obhajoby a vernisáž diplomových a bakalářských prací ARF
15. 6. 2022 – 16. 6. 2022
Centroprojekt, Štefánikova 167, Zlín
Viola Hubáčková, Stanka Adamová, Kristýna Šolcová, Kateřina Bébrová, Marcela Očenášová, Marie Zdráhalová, David Mackovič
foto: Stanka Adamová, Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Šťastný stesk
Šťastný stesk
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
4. 11. – 30. 11. 2022
Festival Mesiac fotografie, Open Gallery, Baštova 5, Bratislava
Matej Chrenka, Lenka Lučenič / Nikola Machačová, David Mackovič, Kateřina Měšťánková, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Matěj Skalický, Eliška Sky / Katarína Támová, Nikola Tláskalová
Publikace: Eliška Blažková, Milan Bureš, Erik Dudinský, Tomáš Heřmánek & Barbora Zaťková, Matej Chrenka, Adam Kencki, Vendula Knopová, Tereza Koníčková, Radka Korandová, Lenka Lučenič, Dan Macek, David Mackovič, Kamila Musilová, Marcela Očenášová, Peter Pikulík, Vojtěch Plhák, Anna Poubová, Lukáš Procházka, Elsa Rauerová, Lucia Sekerková Bláhová, Matěj Skalický, Kristýna Šolcová, Nikola Tláskalová, Petr Willert
kurátorka: Lucia L. Fišerová
grafický design: Ferdinand Kacler
dokumentace: David Mackovič
Eduardo Lourenço v eseji Portugalský čas píše o stesku, melancholii a nostalgii jako o obměnách našeho vztahu k času. Ne však k času jako abstraktní veličině, ale k „lidskému času“, který umožnuje fiktivní přerušení časové posloupnosti a nevratnosti tím, že nám skrze silnou emoci dává pocítit pomíjivost i věčnost. Pokud melancholie nahlíží na minulost jako na definitivně ztracenou a nostalgie se upíná k určitému místu nebo okamžiku mimo náš dosah, stesk je labyrintický a neuchopitelný, je v něm něco naivního. Skrze stesk si nejenže znovu vydobýváme minulost jako ráj a dáváme jí smysl, my si ji – jako snivci – vynalézáme. V zemi stesku, stejně jako ve snech, nikdo neumírá. Není v ní tragika. Žhneme tam v čase, aniž nás stráví. Podle Lourença je stesk výrazem přemíry lásky ke všemu, co si ji zaslouží.
Takto chápaný stesk – tedy jako nezřetelný sáhodlouhý akord, znějící spíše zpoza obrazu než odvozený z konkrétního výjevu na něm – byl intuitivním klíčem při výběru fotografických souborů pro výstavu absolventů zlínského ateliéru. Fotografické práce vznikaly v průběhu desetiletí k různým tématům, ale společenské klima posledních několika let pozvolna vytvořilo nový možný rámec pro jejich čtení. Hraniční pocity izolace, osamění, prázdnoty, absence smyslu, uvědomění si relativnosti dosavadních jistot, dočasnosti věcí, dějů, vztahů, zdraví i samotného života nás zároveň přivedly k potřebě vnitřního smíření a přijetí nevyhnutelného. Byli jsme vyzváni znovu v sobě nalézt zdroj pokoje a definovat jej. Opětovně se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa. Odtrhnout se od pomíjivé, až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Častěji unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit ke ztišení, k vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci.
Jednou ze základních charakteristik fotografického gesta je jeho schopnost udělat rázný řez lineárním proudem konsekvencí a vystavit zachycený okamžik pohledu z ánfasu – z perspektivy věčnosti. Dát mu možnost vymanit se z úzkosti času. Takto vzniklý obraz, vyvázaný ze sledu momentů, zároveň potvrzuje svou osamělost před světem a vydanost směrem k divákovi.
Z fotografií mladých autorů můžeme odčítat různé metaforické obrazy světa: Je jako věčně přepisovaný a přemazávaný palimpsest školní tabule nebo jako otevřená kniha, přetištěná obrazy stromů, odkazujících k jejímu fyzickému prapůvodu? Anebo je spíše podobný skleněné ploše polité vývojkou – tajemnou matérií probouzející obrazy k nastavenému životu? Další soubory přinášejí scenérie míst vystavěných na ruinách světla, prostorů pulsujících mezi zasněženou krajinou a bílou plochou zdi a také zákoutí nazíraných z perspektivy dávno ztraceného i znovunalezeného pohledu dítěte. Zdání zvláštního stesku vnímáme i v portrétech vytvářených aparátem ukrytým za zrcadlem. Skrze jasné oči modelů, sledujících nepřítomně i upřeně svůj vlastní pohled, hledíme zpátky na sebe a dál do sebe. Melancholická nokturna s osamocenými rozjímajícími postavami nás přivádí do bezčasí naplněného sněním, zatímco zvětšeniny podobenek zločinců ze začátku dvacátého století naléhavě zpřítomňují duševní pohnutí, doposud ukrytá v policejních kartotékách. Tématu marnosti – vanitas – se ztemnělými radostmi dekadentních slavností plných much kontruje chuchvalec vlasů vymetený z koutů pokoje a znovu volá k vnitřnímu usebrání.
Na závěr zůstává zodpovědět otázku: Proč spojovat stesk se štěstím? Stýská se nám obvykle po něčem, o čem víme, nebo alespoň tušíme, že je. Čeho jsme se kdysi na chvíli dotkli nebo co jsme letmo zahlédli. Záblesk numinózního, ohromení i dojetí, poznání ztráty, docenění a vděčnost, vědomí tajemství, neschopnost vypovědět (leda naznačit), matná vzpomínka, náhlý záchvěv radosti, naléhavá přítomnost, naléhavá absence, příliš bezvýznamná věc, příliš obnažený hlas. Stesk bolí, ale současně je léčen vzrůstající touhou, která jej odlišuje od tísně nebo zoufalství. Otevřít stesk do naděje a tím ho přelít mimo čas a prostor znamená dopřát vlastní minulosti definitivní budoucnost.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2022)
Zavřít ×
Nová Spiritualita, 2021
Nová Spiritualita, 2021
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, photogether.org
4. – 12. 6. 2021
Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Kateřina Holečková, Viola Hubáčková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Kurátoři: Lucia L. Fišerová, Adam Kencki
Produkce: Matěj Skalický, Elsa Rauerová
Layout: Elsa Rauerová, Maxim Čáp
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natožpak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku.
Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo definovat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a reflektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě. Spiritualita tak může být tématem a současně i imanentní vlastností obrazu. Dobré na tom je to, že žádný z pokusů o to není marný.
Lucia L. Fišerová
foto: Viola Hubáčková
video: Vojtěch Plhák
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Diplomky a bakalářky, 2021
Diplomky a bakalářky, 2021
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
Photogether OffSpace, Dlouhá 1216, Zlín
17. – 24. 6. 2021
Petra Bašnáková, Pavel Hála, Rozálie Jirásková, Debora Loučková, Daniela Martinová, Kristína Opálková, Lukáš Procházka, Sebastian Vošvrda, Helen Terpáková, Radka Korandová, Daniel Macek, Lenka Kleinová, Tomáš Heřmánek
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Zemědělství 4.0
Zemědělství 4.0
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
3. – 12. 6. 2021
Stanislava Adamová (Ovocné štávy), Kateřina Bébrová (Plýtvání potravinami – Dumpster diving), Jan Blažej (Robotizace zemědělství), Josef Jánošík (Zanešená krajina), Dária Knižatová a Viola Hubáčková (Hydroponie), Adam Krajčír (Bylinkářská farma), Kateřina Lebedová (Pštrosí farma), Sabína Muráňová (Hmota pod nohami), Marcela Očenášová (Komunitní zahrady), Jana Pohánková (Chov včel ve městě), Peter Polanský (Zpracovaní dřeva), Smolík Jan (Houby Shiitake)
Ateliér Reklamní fotografie se účastnil dlouhodobého archivního projektu Národního zemědělským muzea v Praze. Cílem projektu Zemědělství 4.0 bylo zmapovat rychle se měnící stav českého zemědělství v oblastech jako je aquaponie, hydroponie, komunitní zahrádkářská kolonie, plýtvání potravinami, robotizace zemědělství, chov včel v městském prostředí a mapováním prostředí ekofarem. Studenti ateliéru Reklamní fotografie na Fakultě multimediálních komunikací měli možnost se věnovat celý semestr vybrané oblasti. Převážná většina fotografických souborů je nyní zařazena do archivu Národního zemědělského muzea.
V roce 2022 se plánuje výstava v prostorách Národního Zemědělského muzea v Praze.
foto: Viola Hubáčková
Výstavy
Výstava (2021)
Zavřít ×
Léto letos nebylo, 2020
Léto letos nebylo, 2020
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
2. 9. 2020
Bianka Chladek, Katarína Križanová, Lucie Schubertová, Tereza Štouračová, Kristýna Drápalová, Dita Hromádková, Dalibor Indra, Sabína Muráňová, Julie Nykodýmová, Vojtěch Drvota, Marcela Očenášová, Anna Ritterová, Jan Smolík, Barbora Zaťková
bakalářské a diplomové práce
Výstavy
Výstava (2020)
Zavřít ×
Jak se svítí šunka
Jak se svítí šunka
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Schrott Gallery, Křenová 10, Brno
12. 2. 2019 – 10. 3. 2019
Marcela Očenášová, Kristýna Šolcová, David Pařík, David Mackovič, Kristýna Drápalová, Kristína Opálková, Dominika Nechalová, Elsa Rauerová, Sebastian Vošvrda, Anna Ritterová, Dávid Pačut, Lukáš Procházka
Kurátoři: Tomáš Heřmánek, Lenka Kleinová, Tereza Štouračová
Workshop: Jaroslav Prokop
Výstava představuje výběr z aktuální tvorby studentů ateliéru Reklamní fotografie. Stejně jako název Zlínského ateliéru je i název této výstavy nanejvýš zavádějící. Poukazuje na rozdíly mezi očekáváním a realitou, které jdou s reklamou, marketingem a výukou ruku v ruce. Zatímco se studenti během prvních let studia učí ovládat světlo během focení porcelánu, těla či módy jejich hlavní zájem směřuje k volné tvorbě, která se od školních prací diametrálně liší. Je však zřejmé, že během technických cvičení si osvojují schopnosti, které jsou schopni aplikovat i mimo ně. Jak se svítí šunka je prezentací umělecké činnosti studentů, jež vychází ze stejné fotografické zkušenosti, ale nijak ji nereflektuje.
Výstavy
Výstava (2019)
Zavřít ×
Výstava samorostů
Výstava samorostů
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Vernisáž diplomových prací ARF
14. 6. 2018
Zlínský zámek o.p.s., Soudní 1, Zlín
Elena Gerthoferová, Matej Chrenka, Adam Kencki, Peter Pikulík, Lucia Sekerková, Matěj Skalický
foto: Adam Kencki
Výstavy
Výstava (2018)
Zavřít ×
Diplomky a bakalářky
Diplomky a bakalářky
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
14. 6. 2016 – 16. 6. 2016
Simona Petrlová, Tereza Koníčková, Matej Chrenka, Lucie Grabíková, Elena Gerthoferová, Katarína Dubcová, Zuzana Čaprnková, Vendula Burgrová, Kim Adamjáková, Aneta Vašatová, Tereza Lukavská, Andreii Konontsev, Tomáš Jakubec, Vít Hašek, Filip Beránek
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
18. sklizeň
18. sklizeň
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
4. – 1. 5. 2016
Hala 64, bývalý areál Svit, ulice Šedesátá, Zlín
Photogether Gallery, tř. Tomáše Bati 3705, Zlín
Koma – Moduly, náměstí Míru, Zlín
Matěj Skalický, Klára Drenčeniová, Kateřina Měšťánková, Dušan Tománek, Jakub Skokan, Martin Tůma, Lucie Grebíková, Michal Reichstäter, Filip Beránek, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Kamila Musilová, Andrea Malinová, Vendula Knopová, Oleksandr Tymkanych, Matej Chrenka,
koncepce katalogu: Vendula Tůmová, Michal Reichstäter
koncepce Haly 64: Jaroslav Prokop
koncepce Koma – Moduly: Jan Jindra
koncepce Photogether Gallery: Bianka Chladek, Matej Chrenka, Elsa Rauerová, Filip Zobač, Michal Reichstäter
produkce: Eva Plutová
Výstava Osmnáctá Sklizeň zachovala devítiletý cyklus od první bilanční výstavy našeho ateliéru. Během uplynulých let se výrazně změnilo postavení média fotografie v komerci a ve výtvarném umění. Sebevědomí reklamní fotografie částečně podlomily technologie, generující virtuální obraz skutečnosti. Ve výtvarném umění se fotografie téměř rozpadla pod analýzami podmíněných módů vidění. Největší boom zažila momentní fotografie. Možnost fotografovat kdykoli cokoli prostřednictvím různých zařízení přinesla nekonečno obrazových reportáží. Prudká technologická revoluce a dostupnost fotografie dokonaly prolomení hranic žánrů a estetiky. Zároveň došlo k jisté devalvaci fotografického obrazu, v jeho tvorbě i jeho konzumaci.
Poplatnost estetickým a formálním žánrům ztratila svou absolutnost už dávno, pokud vůbec kdy nějakou měla. Přesto byla a je reflektována v řadě souborů jako fakt, s kterým se autoři v rámci institucionální i komerční sféry neustále potýkají. Martin Tůma, Filip Beránek nebo Vendula Knopová explicitně upozorňují, že pravidla jakékoli interpretace přežijí pouze potřeby své doby a potřebují čerstvé znovuzhodnocení v rámci každé nové realizace.
Studium fotografie s sebou nese dva výrazné, zdánlivě protichůdné postoje. Z pedagogického hlediska je očekávaným záměrem předat technologické pochopení média. Z postoje studentovy tvůrčí duše je samozřejmostí se jim postavit. Princip vzájemné srážky je impulsem, bez kterého vzdělání ztrácí smysl. Významným rysem studentské tvorby je uvažování nad médiem fotografie a variabilní estetikou jeho technických možností. Individuální tvorba si hledá cestu mezi požadavky ateliéru a současnými trendy ve fotografii tak, aby student obstál především sám před sebou, svým tvůrčím svědomím navzdory své vizuální zkušenosti, i v souladu s ní.
Katalog jsme pojali jako výběr výrazných tendencí fotografie, které se za posledních devět let v ateliéru objevily. V prvé řadě je to reflexe média fotografie. Ta se pohybuje od rovin formální preciznosti k vědomému užívání tzv. fotografické chyby. Tato sebereflexe prosakuje napříč žánry a tématy v inscenaci, zátiší, krajinné fotografii i portrétu. Fotografie v nich nahlíží sebe sama a kategorie, v kterých je praktikována i myšlena. Důležitou kapitolu v tvorbě uplynulých let tvoří dokumentární fotografie. Autoři těží z dědictví posledních desetiletí 20. století, které otevřelo nesčetné možnosti v popisných i inscenovaných formách dokumentu. Využívají jazyk nepřímého zachycení skrze stopy, které subjekt, událost či fenomén zanechává. Patří sem různé portrétní přístupy, fotografie krajin a zátiší, které fungují jako zástupné symboly a metafory osobních autorských interpretací tématu. Setkáváme se s pečlivě komponovanými snímky i intuitivní citlivostí k zachycení okamžiku. Důraz na obrazovost a stylizaci tématu patří k určitému rukopisu zlínského ateliéru. Váže se přímo k užité fotografii a jejím uměleckým přesahům. Inscenace pro fotografický obraz se proto stává pochopitelnou a náš průřez zakončující kapitolou. Sebevědomí fotografického obrazu spočívá ve vědomé práci s médiem. Fotografie nachází v každém studentu svou inovaci a zůstává prostředkem bohaté a smysluplné mezilidské komunikace.
Vendula Tůmová
foto: Nikola Machačová, Lenka Kleinová
Výstavy
Výstava (2016)
Zavřít ×
Pěkné místo
Pěkné místo
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Ateliér 111, Fakulta multimediálních komunikací, Zlín
6. 6. 2015
Diana Dobrescu, Dan Macek, Lucie Grebíková, Dominika Nechalová, Lucie Schubertová, Simona Petrlová, Bianka Chladek, Vendula Burgrová, Katarína Križanová, Lucie Doubravová, Nikola Machačová, Tereza Koníčková, Anna Kmeťová, Anna Poubová, Tomáš Heřmánek, Andrea Malinová, Lucia Sekerková, Stanislava Hrnčárová, Jano Urda, Gabriela Stránská, Lenka Kleinová, Mária Karľaková, Aneta Vašatová
klauzurní práce
49°12’07.5″N 17°39’09.6″E
„…a můžu si ten foťák někam otočit?“
„Ne.“
„A můžu…“
„Jinak můžeš všechno.“
“ „
„Jen nehýbej foťákem.“
foto: Tereza Koníčková
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Když si prdnu, mám chuť na jahody
Když si prdnu, mám chuť na jahody
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
výstava bakalářských a diplomových prací
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. 2015
Vendula Knopová, Šárka Navrátilová, Lenka Odstrčilová, Matěj Skalický, Markéta Tichá, Eva Odehnalová, Peter Pikulík, Anna Sajdok
Výstavy
Výstava (2015)
Zavřít ×
Diplomky a bakalářky
Diplomky a bakalářky
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Max32 (Budova 32), J. A. Bati 5648, Zlín
Photogether Gallery, Tř. Tomáš Bati 3705, Zlín
17. 6. – 18. 6. 2014
Šárka Hasara, Lucie Nguyenová, Nikola Tláskalová, David Kubín, Andrea Malinová, Tereza Ondrušková, Aneta Vašatová, Klára Drenčeniová, Nora Sapárová, Lucia Sekerková, Petra Vlčková
Výstavy
Výstava (2014)
Zavřít ×
Obhajoby bakalářských prací
Obhajoby bakalářských prací
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Dům umění (Památník Tomáše Bati), nám. T. G. Masaryka 2570, Zlín
25. 6. 2013
Jiří Balát, Filip Beránek, Michal Buráň, Veronika Durbáková, Pavel Juřík, Tereza Koňaříková, Andreii Konontsev, Eliška Kyselková, Lenka Odstrčilová, Nela Pazourková, Katarína Támová, Dana Veselá
foto: Michal Buráň, Filip Beránek
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Někdo se dívá
Někdo se dívá
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Galerie AMU / AMU Gallery – Hartigovský palác
Malostranské náměstí 12, Praha 1
25. 4. – 19. 5. 2013
Jakub Skokan, Nikola Tláskalová, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Robin Závodný
kurátorka: Lucia Fišerová
Diskurz o pohledu jako sociálním fenoménu, který klade důraz na kategorii diváctva, se v umělecké teorii (v návaznosti na předchozí výzkumy optiky a tvarové psychologie) plně rozvinul až během 20. století. Základem pro dnešní bádání se staly významná filosofická pojednání spojující pohled s principem dohlížení (M. Foucault), s vývojem identity (J. Lacan) nebo s osobou „Druhého“ (E. Levinas, J. P. Sartre). Společným předmětem zájmu vybraných fotografických souborů studentů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně je fyziologický proces dívání se, upřený pohled jako mocenský nástroj a nejednoznačnost vztahu mezi pozorujícím a viděným. Jednou z konotací názvu výstavy může být i odkaz na známý erotický thriller s motivy voyerismu.
Jakub Skokan v prezentované části rozsáhlejšího projektu Zoolandscape podrobuje zkoumání fenomén pozorování zvířat v zoologických zahradách a jejich zpětný nezájem o lidský pohled na ně nasměrovaný. Podle J. Bergera musí ZOO návštěvníka nutně zklamat, protože se ani jednou nesetká s pohledem. Při spatření zvířete tak zůstává návštěvník zoologické zahrady sám. Pohled platícího pozorovatele je šmírující, je to pohled obeznámený, chtivý a nenasytný, upřený do krajinného obrazu. Zvíře hraje přitom v tomto obrazu jen marginální roli. Kupujeme si pohled na něj, ale ono mizí v utopické krajině vizí a vzpomínek. Nám nezbývá než ho do této krajiny očima následovat… Proces dívaní se úzce souvisí s vizuální zkušeností s výtvarným uměním. Oko diváka, vycvičené na vyhledávání „malebných“ krajin – tedy takových, které jsou hodny namalování, – se ani na přírodu nedívá „nevinně“. V Krajinách po zkušenosti Martina Tůmy přesto nacházíme náhled na krajinu oproštěný od jakýchkoliv estetických očekávání, nivelizovaný do téměř abstraktních homogenních struktur, pozorovatelných z velké dálky. I když v těchto fotografiích jde o reálné krajinné výseky, dokládají také prosazování představ člověka o krajině v podobě uměle vysazovaných smrkových monokultur. Inscenace Terezy Trautmannové (Reality Show) konfrontují kontemplativní hledění do skutečné krajiny, známé z obrazů romantických malířů, s otupělým pohledem televizního diváka, dodávaje procesu „dívání se“ společenský rozměr nečinného civění. Obrazovku přitom využívá jako metaforu jakéhosi okna do světa (windows), kterým náš pohled proniká a těká, ale ve skutečnosti je jenom pasivně vlečen. Nejsou snad displaye mobilů, fotoaparátů či ipadů skutečným rámcem našich dnešních pohledů do krajiny? Robin Závodný se ve svém díle Zneostřeni pohrává s fyziologickým rozměrem pohledu z hlediska optických daností lidského oka a fotoaparátu. Zkoumá efekt rozostření, který u pozorovatele zpravidla nastává v momentě ztráty pozornosti, zasnění, přerušení kontaktu se skutečností, obrácením pohledu „dovnitř“. Ten samý efekt je současně již od 19. století využíván v umělecké fotografii jako prostředek k psychologizaci nebo navození emoce. Rozměrné „ podobenky “ v nadživotní velikosti od Nikoly Tláskalové, rozsety bez bližšího označení po galerii, suplují na (převážně krajinářské) výstavě všudypřítomný dívající se subjekt. Autorka nás v souboru Zločinci konfrontuje se sugestivními pohledy odsouzenců první poloviny 20. století, kteří stáli tváří v tvář policejním fotoaparátům, ale mnohdy i trestu smrti. Toto se ale návštěvník dozvídá až na konci výstavy. Do té doby se nechává paralyzovat znepokojivými až naléhavými výrazy tváří, které evokují absenci pohodového prostředí fotografického ateliéru.
— Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2013)
Zavřít ×
Beauty and Bizarre
Beauty and Bizarre
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
OFF _FESTIVAL BRATISLAVA
Pisztoryho palác, Štefánikova 25, Bratislava
2. 11. – 23. 11. 2012
Jan Khür, Vendula Knopová, Eliška Kyselková / Katarína Támová, Tereza Lukavská, Dorota Špinková, Tereza Trautmannová
kurátoři: Lucia Fišerová, Jaroslav Prokop
produkce: Eva Končalová
Výstava Beauty and Bizarre si prostredníctvom šiestich autorských súborov kladie otázku definície krásy ako estetickej kategórie a jej možných presahov ku gýču, bizarnosti, dekadencii či nevkusu. Pôvodné chápanie krásy ako určitej vizuálnej harmónie spôsobujúcej zmyslový pôžitok je vo fotografiách spochybnené vnesením momentu znepokojenia a následným pokrivením jej očakávaných proporcií. Autori odkrývajú krásu pod nánosmi roztodivnosti. Súčasne sa nevyhýbajú ani kritickému skúmaniu krásy ako spoločensky formulovanej kategórie podliehajúcej stereotypným predstavám.
Jan Khür nám dáva nahliadnuť do sveta mladého muža, ktorému sa exaltovaná póza stala životnou rolou. Masky, prevleky, divoké večierky, túžba po „hľadaní boha tam, kde by to iní nazvali peklom“… Súbor Looking for Jesus sa pohybuje na hranici drsného denníkového dokumentu a sofistikovanej vizuality inscenovanej fotografie. Mnohokrát absurdné predstavy majiteľov nevestincov o ideálnom interiéri, ktorý by pomáhal vzbudzovať erotické fantázie, mapuje v sérii lightboxov Ordinérní pokoje Tereza Lukavská. V tematicky pojednaných priestoroch, ktoré by pre „bežného“ človeka pôsobili v intímnych chvíľach skôr disharmonicky, sa stretáva intimita s pompéznosťou, nadsázkou a zvrhlým nevkusom. Tereza Trautmannová vo svojom súbore Normal pripravila pre diváka zaujímavú hru s cieľom nájsť čo najviac ukrytých absurdít. Interiéry plné svojskej krásy plynule prechádzajúcej do bizarnosti v podobe drobných brakových predmetov či antropomorfizovaných zvierat si v sebe nesú potenciálne desivé príbehy.
Pôsobivá fotoinštalácia zdanlivo nesúrodých (často privlastnených) snímkov nalepených na hrubých kúskoch polystyrénu je vizuálnou reflexiou románu Borisa Viana Pěna dní. Autorka Dorota Špinková sa nechala inšpirovať mimoriadne bohatou obraznosťou tohto diela, pričom lavíruje medzi sofistikovaným konceptom a povrchnou estetikou pop-artu. S príznačným odstupom a nadhľadom sa na tému galériou kodifikovanej krásy díva Vendula Knopová. Vytvára sériu fotografií fiktívnej reklamnej kampane na galerijné edukačné kurzy pre základné školy. Známe obrazy z histórie výtvarného umenia, fungujúce ako akési vizuálne ikony výstavnej inštitúcie, vtipne interpretuje z hľadiska súčasnej sterilnej obraznosti. Kritická úvaha o povrchnosti vášne a krásy, ako aj konzumného spôsobu života, sa stáva centrálnym motívom súboru Elišky Kyselkovej a Kataríny Támovej Homage to Monica Cook.Tému starovekých bakchanálií prepája s narážkou na barokové zátišia typu vanitas, pričom formálnym ale i myšlienkovým vyústením je skutočná prázdnota, pominuteľnosť, zmar a smrť.
Lucia L. Fišerová
video: Vít Hašek / 3heads
Výstavy
Výstava (2012)
Zavřít ×
Vybrané príspevky
Vybrané príspevky
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
14. 4. – 23. 5. 2010
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Katarína Gécová, Michala Homolová, Juraj Chudý, Jakub Jurdič, Vendula Knopová, Kamila Musilová, Viktor Pischinger, Dana Pololáníková, Jakub Skokan, Tereza Trautmannová, Martin Tůma, Petr Willert, Robin Závodný
kurátori: Lucia L. Fišerová, Jaroslav Prokop
Výstava Ateliéru reklamnej fotografie FMK UTB v Zlíne predstavuje prierez študentskou tvorbou posledných dvoch rokov. Je ďalšou zo série prehliadok, ktorými sa ateliér prezentoval za poslednú dobu doma i v zahraničí. Po rozsiahlom priereze tvorbou ateliéru na výstave Menu – Poslední objednávky 2008 (Praha, Brno), prehliadkach na fotografickom veľtrhu PragueFoto 2009 a 2010 a po niekoľkomesačnej expozícii Digestiv v Kongresovom centre ČNB v Prahe (2009) sa ateliér už po druhýkrát predstavuje bratislavským divákom v Stredoeurópskom dome fotografie. Široký diapazón ročníkových a magisterských projektov siaha od nezáväzných obrazových hier, cez obsahovo hlbšie sondy do ľudského vnútra, rodinnej histórie alebo vzťahu človeka ku krajine, až k analytickému skúmaniu možností fotografického média. Okrem súhrnnejších výstavných aktivít sa diváci mohli stretnúť s fotografiami poslucháčov ateliéru po úspechoch na súťažiach Frame 007, 008, 009 i v Leica Gallery v Prahe a v Dome umenia v Brne alebo v pražskej Staromestskej radnici, v rámci prestížnej súťaže Czech Press Photo 2008 a 2009.
Lucia L. Fišerová
Výstavy
Výstava (2010)
Zavřít ×
Menu:
Menu:
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
- 21. 5. – 29. 6. 2008
Stredoeurópsky dom fotografie, Prepoštská ul.4, Bratislava
Ondřej Hruška, Kamila Musilová, Viktor Slota, Jakub Skokan, Petr Willert, Viktor Pischinger, Michal Reichstäter, Ondřej Straka, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Vendula Knopová
Představit a zejména jednoznačně pojmenovat specifičnost vizuálního projevu jedné katedry nebo ateliéru fotografie pokládám za úkol velice obtížný. Nedávný rozsáhlý výstavní projekt Pražského domu fotografie Šestka, ve kterém se postupně představily všechny české katedry fotografie, ukázal jistou univerzálnost v tvůrčím projevu současné mladé generace fotografů, většinou ne zcela závislém na domácí půdě nebo osobnostech vedoucích pedagogů. Zmiňovaná výstava současně odhalila, že skutečná specifika a preference jednotlivých fotografických škol prosakují na povrch mnohem rafinovaněji – a to často v samotných metodách prezentace. Stěžejní roli přitom hraje výběr i počet vystavujících autorů, způsob selekce jednotlivých fotografií, či celých souborů, práce s výstavním prostorem, konečná podoba instalace a taky míra podílu kurátora/pedagoga a samotných studentů na koncepci a celkovém vyznění expozice.
Ateliér reklamní fotografie ve Zlíně stojí v rámci českého fotografického vzdělávání trochu bokem – a to nejen geograficky. Kromě zaměření na užitou tvorbu je to neopakovatelný genius loci industriální městské architektury, která vstupuje jak do tvůrčích témat, tak do samotné formy prezentace prací ateliéru. Jistá fascinace syrovostí a anestetičností prostředí ne zrovna atraktivního pro klasického turistu, sdílená spolu s pedagogy a studenty fotografického oboru Fachhochschule v německém Dortmundu, dala vzniknout loňské výstavě 137˚, která byla výsledkem společných workshopů ve zlínské továrně na gumovou obuv Novesta. Opuštěné tovární haly bývalého Baťova koncernu se však staly nejen oblíbeným objektem hledáčků fotoaparátů, ale v případě obsáhlé výstavy diplomových prací ateliéru Devátá sklizeň (2006) i alternativním výstavním prostorem podtrhujícím jedinečnost a svěžest výslední prezentace, z velké části v režii samotných studentů.
Výstava Menu v sobě zahrnuje dosud nevystavené studentské práce z posledních dvou let, doplněné několika pracemi ze zmiňovaných přehlídek Devátá sklizeň, 137˚a Plyš myslí, že je víc (2007) – a stejně jako tyto výstavní projekty dokazuje výrazné překročení deklarovaného zaměření ateliéru na reklamu a užitou tvorbu směrem k nezávislému uměleckému projevu. V bohaté a rozmanité nabídce studentského „menu“ si můžeme zgustnout na fotografiích všech možných podob nepředstírajících společnou koncepci či tematické zastřešení. Nalézáme zde propojení prvků inscenace s atraktivním – nebo naopak, zcela banálním – přirozeným prostředím, mnohdy dosvětlovaném fleší, spojené s oblibou kýčovitých rekvizit a „vitrínového dekoru“ nacházeného zejména v prostorách starých bytů. Toto nostalgické ohlédnutí se za minulostí, podávané často s nadsázkou charakteristickou pro vizualitu módní fotografie, bývá s použitím nejmodernějších technologií, které skýtá vybavení ateliéru, zasazeno do rámce tvořeného spojením tklivé krajiny, industriálního městského prostředí a dekorativního domácího interiéru – často i v rámci jediného souboru.
Ateliér reklamní fotografie Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v posledních letech příjemně překvapil vizuálně přesvědčivými diplomovými pracemi jakož i intenzivní výstavní a publikační činností, čím prokázal svou schopnost dostihnout ba i předstihnout v kvalitě studentské tvorby mnohem starší a zavedenější české katedry. Výsledek několikaleté práce nám teď zlínští studenti předkládají na tácu pod stříbrnou pokličkou.
Lucia L. Fišerová
foto: Petr Novotný, Jaroslav Prokop, Peter Procházka
Výstavy
Výstava (2008)
Zavřít ×
Diplomky a bakalářky
Diplomky a bakalářky
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Budova 32, Jana Antonína Bati 5648, Zlín
6. 6. 2007
Lenka Grossmannová, Jan Hrouzek, Markéta Kubačáková, Lucie Prášilová, Jakub Vrhel
foto: Petr Novotný
Výstavy
Výstava (2007)
Zavřít ×
Devátá sklizeň
Devátá sklizeň
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
- 14. 10. – 11. 11. 2006
Alternativa, Osvoboditelů 3778, Zlín
Budova 64, Šedesátá 7015/7055, Zlín
Marek Bartoš, Petr Dobiáš, Lenka Grossmannová, Michala Homolová, Anton Karpita, Petr Karšulín, Jan Krejčí, Markéta Kubačáková, Jana Lištiaková, Jana Mattasová, Tomáš Mikule, Aleš Motejl, Veronika Mořkovská, Kamila Musilová, Karolína Némethová, Luboš Novotný, Daniela Novotná, Vanda Peroutková, Dana Pololáníková, Bohouš Pospíšil, Lucie Prášilová, Veronika Raffajová, Michal Reichstäter, Natálie Řeřichová, Jakub Skokan, Ondřej Straka, David Trčka, Katarína Tóthová, Alžbeta Trubačová, Martin Tůma, Tereza Vlčková, Jakub Vrhel, Petr Willert
(…)
Výstava Devátá sklizeň je výsekem z množství prací, které zde za ta léta vznikly. Představuje především semestrální, bakalářské nebo magisterské práce. Kromě nich jsme do výběru zařadili několik pro školu charakteristických, realizovaných zakázek a práce na rozsáhlejších školních projektech jakými byly Odpojeno/Spojeno, Novesta Zlín nebo fotografie pro soutěž Volkswagenu. Semestrální práce nemají kromě prvního ročníku bližší zadání. Bakalářské a magisterské praktické práce se skládají z části volné a z části povinné. Bakalář musí vytvořit sérii fotografických plakátů na závažné celospolečenské téma a katalog výrobků nebo služeb. Magistři vytvářejí vedle volného výstavního souboru reprezentativní publikaci na zvolené téma a dříve také výroční zprávu pro konkrétní firmu nebo organizaci.
Fotografická tvorba je u jednotlivých studentů poměrně různorodá a v průběhu devíti let doznala značného vývoje. Není proto možné vysledovat zcela jednoznačné dominující tendence. Obecně převažuje důraz spíše na sdělnost snímku, nežli na formální uhlazenou estetizovanost. Samozřejmostí je vysoká technická vyzrálost, časté užívání digitálních technologií, kombinace fotografie a grafických zásahů, i volné zacházení s hranicemi přímé a inscenované fotografie. Také v pracích, kde nejsou studenti omezeni žádným zadáním, často vycházejí z vizuálních strategií charakteristických pro žánr reklamy nebo módy.
Na výstavě jsou poměrně hojně zastoupena výrazná témata posledního desetiletí: Zájem o tělesnost najdeme, ať už více v estetizované podobě produchovělých Bytostí u Davida Trčky, ornamentálním dekoru u Vandy Dejlové-Peroutkové, nebo spíše ve věcně deskriptivním přístupu u Veroniky Raffajové a Jany Lištiakové. Téma identity reflektují portréty Karolíny Neméthové, ale přítomné je u řady dalších studentských souborů. Jako protireakci na prostředí reklamní školy a současné „ženské časopisy“ můžeme vnímat bakalářské práce Šľachtenie Jany Lištiakové nebo Zdokonalování Jany Mattasové. Volné soubory často ústí do konceptuálních sekvencí snímků: Tak je tomu u Pocty Duanu Michalsovi od Lenky Grossmannové, diptychů Michala Tůmy, portrétů alternativních umělců Petra Dobiáše i u Botníků nebo dlouhodobého souboru Přání a sny Petra Karšulína. U Jakuba Vrhela vedou tyto série až k programové analýze fotografického média. V posledních letech je výraznou tendencí tzv. „pixelizace“, vytváření krátkých filmových sekvencí z velkého množství digitálních snímků (Petr Dobiáš, Michal Reichstäter, Ondřej Straka). Nepříliš frekventovaným je žánr krajiny. Na výstavě ji reprezentují fotografie banálních krajin německé periferie Markéty Kubačákové, vytvořené během stáže v Dortmundu.
Kreativní inscenovanou módu přesahující spíše do oblasti life-stylové fotografie najdeme u Antona Karpity, Veroniky Mořkovské, Bohouše Pospíšila, Natálie Řeřichové, Alžběty Trubačové a Terezy Vlčkové, kdežto parafráze na módní snímky až prvky antimódy ve spojení s humorem jsou charakteristické pro Michalu Homolovou a Petra Willerta. Ironii a dětské hračky využívá ve svých reklamních a módních souborech Jan Krejčí, Bohouš Pospíšil a Lucie Prášilová. Svět elegantní vytříbené reklamy zastupují fotografie Antona Karpity, zatímco Petr Karšulín postavil špičkový design do kontrastu s šedivým světem opotřebovaného nábytku zlínských privátů.
Neobvyklým školním projektem byla spolupráce na realizaci výstavy Odpojeno/Spojeno, který zde zastupují práce Natálie Řeřichové a Lucie Prášilové. Autoři měli vizuálně podpořit, rozvést, nebo kriticky reagovat na vybraný architektonický projekt. Specifikum i výzva úkolu spočívaly v paradoxu, že studenti vytvářeli reklamu na neexistující produkt: dům, který dosud nestojí. Z posledního ročníku tradičního workshopu ve zlínské Novestě, fabriky v části areálu bývalého Baťova závodu, přibližuje výstava práce Dany Pololáníkové, Jakuba Skokana a Kamily Musilové, které neotřele reflektují některá sociální témata. Soutěže na propagaci vozu Golf vyhlášené firmou Volkswagen se zúčastnily dvojice Marek Bartoš – Tomáš Mikule snímky pracujícími hororovou nadsázkou, elegantní počítačovou manipulací Jana Lištiaková – Daniela Novotná, ale neobyčejný úspěch a druhou cenu v této evropské soutěži získala práce autorské dvojice Petr Dobiáš – Michal Reichstäter. Ukázky v poslední části katalogu nabízejí ukázky užité tvorby a spojení fotografie s písmem: knižní realizace, plakáty na společenská témata a návrhy obálek časopisů.
Tomáš Pospěch
(z textu do katalogu výstavy)
Výstavy
Výstava (2006)
Zavřít ×
Výstavy