Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Barva, intenzivní forma obrazu, která na vás sama promlouvá, i když zrovna nečtete text. Červená, barva radosti a tepla. Formuje moje vnitřní myšlenky, bolesti, ale i energii mého srdce. To, jak moc ráda rozdávám lásku. Zelená, středobod barevného spektra, kde se potkává rovnováha mezi teplou červenou a studenou modrou. Spokojenost a vděčnost, za to, jaká jsem. Modrá, pravým opakem červené. Všechno jsem najednou vyřešila, cítím klid.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Je rok 2052 – když tyto číslice sečteme dohromady, rovnají se součtu 9. Devět atributů budoucnosti. Technologie ohromně postoupila. Když nemám úplně náladu na okolní svět, přijdu domů, posadím se do křesla a nasadím si virtuální brýle. Je to pro mě nejrychlejší způsob, jak se odtud dostat pryč, utéct od problémů na dobu neurčitou. Dioptrické brýle už ani neznám, nahradily je čočky, které umožní vidět i ve tmě pomocí inteligentní baterky, která se automaticky spustí po západu slunce. Vzduch se každým dnem rapidně zhoršuje díky nedávnému pádu meteoritu, který byl naštěstí odstřelen a rozletěl se na malé kousky. Ty ale znečistily prostředí. Máme možnost podívat se na jinou planetu, nabízejí tam lepší životní podmínky, pěstují tam miminka v takových menších zkumavkách, matky už nemusí ani porodit. Tady na Zemi se všichni jenom sledují. Všichni se starají, kdo kde je a stačí, když si jen zapnete online kameru a už to všechno o všech víte. Občas nám tu vypadne gravitace, průběžně se čistí ozonové vrstvy a když dojde k jejich narušení, všechno se najednou vznáší.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

Kombinace bílé a červené, jako něžnosti snebezpečím. Jemnost a kontrast. Nevinnost a krveprolití. Celý fotografický cyklus doplňuje výtvarná instalace sochařky, Zuzany Bartošové, s názvem Cirkulace.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.

V tomto souboru pozoruji kamarádku, Sáru, která současně bydlí v Brně, ale je arabského původu, půlku rodiny má z Palestiny. Fotografovala jsem ji v jejím přirozeném prostředí – u ní doma. Soubor se dělí na takové dvě části. Jedna je náboženská – fotografuji Sáru, která má na sobě hidžáb, je to vlastně „její JÁ“ v dětských letech, kdy do víry byla zapojena rodiči (podtrhuji její víru i pomocí červeného světla), a druhá náboženská není – vytvářím její portréty, jak se prezentuje současně, již bez hidžábu.

Náboženství je pro spoustu lidí důležitou součástí života. Dřív jsem to sama vůbec nevnímala, vlastně ani doteď se tím moc nezaobírám, nejsem člověk, který by byl věrný nějaké konkrétní víře, ale když už na to přijde řeč, přijde mi v určité míře v pořádku dozvědět se o tom něco víc. Neznamená to však, že nevěřím. Každý z nás má něco svého, i když se zrovna nejedná o víru. Sára to taky má. Od malička byla, jakožto arabka, vedená napříč daným pravidlům, ale postupem času si v tom našla něco svého. Během krátkého pozorování jejího života jsem přišla na to, že s vírou toho už moc společného nemá, ale není to důvod nějakého ostychu. Je hrdá na to, kým je. Možná ji kolikrát lidi neberou vážně, ale ani neví, o co přichází. Pro mě je Sára jedním velkým vzorem, a to hlavně v chování. To, co všechno zatím dokázala, jak se staví k různým lidem, problémům a ke světu. Dnes už si hidžáb skoro nevezme a je pyšná na to ukazovat se světu. Věnuje se příležitostně modelingu a zachvíli otevírá i vlastní restauraci.

Jak se Sára otevírá Vám, to už můžete posoudit z fotografií.