Skleníky

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.

Na pohovoru v rámci přijímacího řízení do bakalářského studia padl dotaz, co mým přijetím ateliér získá. Nejprve jsem začala klasicky – že jsem dříč a perfekcionista. To však prý říkají všichni. Tak mojí druhou odpovědí bylo, že jelikož jsem z vesnice a více než 13 let jsem chodila do přírodovědného kroužku, mám blízko k přírodě, tudíž můžu zkusit ateliér naučit něco o ní. Sice jsme se tomu všichni zasmáli, ale jak jsem slíbila, teď v jisté míře konám.

V posledních měsících se snažím zajímat mnohem více o životní prostředí. O jeho zachování, o ekologické problémy a udržitelný rozvoj. V rámci poslední klauzurní práce jsem pátrala po námětu, který by pro mě byl vizuálně zajímavý, ale hlavně který by odrážel moje postoje k chování člověka k planetě. A objevila jsem skleníky. Skleníky na vesnicích, které mají téměř všichni naši sousedi, jsou totiž skvělé pro částečné ulehčení systému, kdy menší pěstitelé se stávají soběstačnými v produkci potravin.

Malé vesnické skleníky jsou taktéž výsledkem známé záliby Čechů v kutilství. Během fotografování souboru jsem vyslechla mnoho příběhů o vzniku jednotlivých skleníků.

Ačkoli píšu o sklenících pěstitelských, své snímky jsem zachycovala především v době, kdy byly ještě po zimě obydleny nářadím a dalšími předměty, a kdy se do nich život teprve pomaličku vracel. Mnoho zeleně celoročně však najdeme v pěstitelských, na prodej a vývoz specializovaných sklenících. Navštívila jsem dva z nich v blízkosti mého bydliště, a to Florcentrum Olomouc a Zahradnické centrum Jan Holub s.r.o. Byť by se mohlo zdát, že tato zařízení budou působit strojově a chladně, opak je pravdou. I když už jde o masovou produkci rostlin, stále v těchto sklenících vládne člověk a ne stroj. Na těchto místech jsem byla okouzlena vizuální estetikou stejnou měrou, jako u malých skleníků na zahradách sousedů.